Doba čtení: 7 min.

Australský outback je unikátně krásný a nekompromisně drsný

Většině lidí se při vyslovení slova outback vybaví vůz Subaru Outback. Japonská automobilka název nezvolila náhodně. Outback je totiž pustá a drsná oblast v Austrálii a pro pohyb v ní musíte být dobře připraveni. Historicky se v ní pohybovaly karavany houževnatých a inteligentních koní, nenáročných a odolných velbloudů a dnes silných a prostorných kamionů zvaných silniční vlaky. Subaru se pokusilo se svým Outbackem vměstnat všechny tyto vlastnosti do jediného úspěšného modelu.

Australské vnitrozemí tvoří asi 70 % celého kontinentu. Podle našich měřítek jde o nezměrné území, s rozlohou více jak poloviny celé Evropy. Od obzoru k obzoru se rozprostírá totální pustina, kde nespatříte ani živáčka. Přesto je ale domovem mnoha druhů zvířat – jak těch původních, tak i dovezených z různých koutů světa, kdysi krotkých a ochočených, posléze zdivočelých. Spolu s nimi tu žijí i lidé, a to nejen potomci domorodých Aboridžinců. Jsou si velmi dobře vědomi, jak obtížné je zkrotit tuhle úchvatnou, ale drsnou zemi. A že tou hlavní věcí, kterou si musíte k životu v outbacku zajistit, jsou spolehlivé dopravní prostředky, díky nimž budete mít dostatek vody, potravin i všeho ostatního.

Možná to kdysi bývala ideální krajina oplývající medem, strdím a zvěří. Dle archeologických nálezů ji před desítkami tisíc let pokrývaly rozsáhlé lesy či úrodné savany, které poskytovaly dostatek vláhy i potravy rostlinám, zvířatům včetně obřích koal nebo i původním domorodcům, kteří zde prokazatelně žijí jíž 50 tisíc let. Jenže v době, kdy sem dorazili první evropští osadníci, již byla přeměněna na nehostinnou pustinu, která před člověka dodnes staví velké výzvy – nejen, jak v ní přežít, ale hlavně jak do ní dovážet zásoby z oblastí kolem pobřeží, které jsou k životu daleko příznivější.

Bez dopravy to nejde

Nejdříve tam proto coby nejrozšířenější dopravní prostředek té doby byli dopraveni evropští koně. První byli dovezeni již v roce 1788 na 11 lodích, které tvořily takzvanou První flotilu – osidlovací misi Nového Jižního Walesu. Užitečnost anglických plnokrevníků pro dopravu lidí a zásob při průzkumných misích v australském outbacku s extrémními teplotami a nedostatkem vody se ukázala být velmi nízká. To ale vůbec neznamenalo konec jejich importu – jak s růstem prvních australských měst na pobřeží stoupala obliba koňských dostihů, zvýšil se během 20 let jejich počet z cca 200 na 3500 a po dalších třiceti letech, v roce 1850, byla populace koní chovaných v Austrálii odhadována již na 160 tisíc.

Mnoho z nich však utíkalo z nedostatečně zabezpečených ohrad do volné přírody. Ne všichni si tím pomohli ke svobodě a lepšímu životu, ale ti nejodolnější si v nehostinných pustinách outbacku dokázali poradit a nakonec vytvořili jednu z největších a nejdéle přežívajících populací zdivočelých koní na světě. Dnes jich zde ve volné přírodě žije odhadem na 400 tisíc a pro Australany představují jeden z nejvýraznějších symbolů jejich země. Přezdívají jim Brumbies, údajně podle vojáka první osidlovací anglické flotily Jamese Brumbyho, i když jiná teorie říká, že tohle pojmenování pochází ze slova baroomby, které v jazyce místního kmene Pitjara znamená divoký.

Ať tak či onak, v žilách těchto divokých koních koluje krev jak anglických či arabských plnokrevníků, tak i irských polokrevníků. Dnes jsou znovu domestikováni pro nejrůznější účely, protože se jedná o velmi odolné, přizpůsobivé a zároveň inteligentní koně s vynikajícím orientačním smyslem, kteří se v outbacku neztratí.

Země karavan

Záhy poté, co se ukázalo, že se evropští koně v outbacku jako spolehlivý dopravní prostředek nedokáží uplatnit, přišli na řadu velbloudi. Tipnete si, kde dnes najdete největší stáda jednohrbých velbloudů žijících ve volné přírodě? Není to ani Afrika, ani Arabský poloostrov, nejsou to ani středoasijské země, ale právě australský outback. Prvního velblouda jménem Harry přivezl do Port Adelaide anglický průzkumník John Ainsworth Horrocks v roce 1840 a jeho expedice do outbacku byla i díky Harryho pomoci úspěšná. Zakrátko byly importovány stovky dalších velbloudů a kolem roku 1900 fungovaly v Austrálii asi 4000 tzv. cameleerů, dnes známých pod označením Afghans nebo Ghans, přestože většinou nepocházeli z Afghánistánu, nýbrž i z jiných středoasijských zemí nebo dalších území tehdy ovládaných Brity. Velbloudi zajišťovali nákladní přepravu zboží a surovin napříč celým kontinentem, po stovky až tisíce kilometrů dlouhých cestách procházejících vnitrozemím, a až do 50. let je využívala také místní policie.

Nástup automobilové dopravy ale znamenal postupný krach karavan zvaných velbloudí vlaky a mnoho zvířat bylo nakonec ponecháno svému osudu – buď sama utekla, nebo byla vypuštěna do volné přírody. Dala tak základ největší volně žijící populaci velbloudů na světě, jejich počty se dnes v outbacku odhadují na stovky tisíc jedinců. Podobně jako zdivočelí koně z Evropy si v nehostinném prostředí dokázali vydobýt své místo; ačkoli dnes jsou Australané rozděleni na dva tábory, zda je to dobře, nebo špatně – zatímco jedni hovoří o unikátní ukázce dynamického vývoje přírody, kdy se nepůvodní druh vyrovnává s novým neznámým prostředím, jiní poukazují na absenci přirozených predátorů a hrozící přemnožení jako u králíků (což se ale v případě zdivočelých australských Ghanů neděje).

I tihle velbloudi jsou považováni za jeden z novodobých ikonických symbolů Austrálie. Stejně jako modernější dopravní prostředky, které je nahradily – namísto velbloudích vlaků brázdí dnes outback vlaky kamionové. Kromě USA a západní Kanady se nikde jinde na světě než tady nesetkáte s nákladními auty, které za sebou táhnou hned několik přívěsů a ve své délce dosahují přes 50 metrů. Navíc nejezdí samy, ale v dlouhých „karavanách“ těsně za sebou, aby díky aerodynamice šetřily energii, stejně jako když za sebou v těsném závěsu jezdí cyklističtí závodníci.

Jsou to novodobé karavany outbacku, které dopravují suroviny, materiál a zboží po silnicích a dálnicích australského vnitrozemí, do míst vzdálených od sebe stovky kilometrů. Pro představu – australský outback měří na šířku přes 3000 a na výšku přes 2000 kilometrů. Pokud tedy chcete bezpečně cestovat (nejen přes australský) outback, musíte použít jak vlastní rozum, tak i spolehlivý dopravní prostředek. Nejlépe velblouda, ale pokud ho z nějakého důvodu nechcete a na silniční vlak v hodnotě desítek milionů nemáte peníze, kupte si Subaru Outback.

Tam vzadu

Slovo outback původně pochází od osadníků západních států USA. Na začátku 19. století jím ještě ve formě dvou oddělených příslovcí out (venku) a back (vzadu) označovali oblasti nacházející se za zadními dvorky jejich zemědělských usedlostí. V češtině by tomu možná odpovídaly výrazy jako záhumenek – zkrátka místa, kde prostory pro mlácení obilí nebo pastvu dobytka přecházejí do volné divoké krajiny. Asi nejtrefnějším překladem je nakonec slovo divočina, protože podstatné jméno outback vytvořili evropští osadníci Austrálie v polovině 19. století spojením dvou výše zmíněných příslovcí, aby pojmenovali nezměrné plochy a nehostinné oblasti rozprostírající se za hranicemi pozemků, které obhospodařovávali.

Nepleťme si to ale s jiným australským termínem – buš. Buš je sice také označením pro nezkrotnou divočinu, ale pouze tu, která je porostlá původními lesy a křovinami a v porovnání s rozlohou outbacku zabírá pouze relativně úzké pásy lemující hustě obydlené příbřežní oblasti.

Outback je vnímán jako velmi drsná a nehostinná oblast, ale ve skutečnosti se skládá z velmi rozmanitých biotopů. Největší část sice tvoří pouštní a polopouštní nížiny, pahorkatiny i hory, ale charakter a podoba se místo od místa liší. Od severu k jihu přechází outback přes výrazně rozdílné zóny: v severních oblastech panuje tropické klima s každoročními monzuny, ve středu kontinentu je klima subtropické bez srážek a bez vegetace a na jihu o něco chladnější klima středního pásma, kde zcela pusté pouště přecházejí v krajinu s rozvolněnými porosty trav, keřů a stromů.

Ve skutečnosti to není zas tak nehostinná pustina, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vedle asi 3 % australské populace, převážně potomků původních obyvatel, kteří tyto oblasti dle archeologických nálezů obývají už 50 tisíc let, zde žije i mnoho druhů zvířat. Jak ikonické domácí druhy jako jsou koaly, klokani, wombati či ježury, tak i již zmíněné velké populace zdivočelých velbloudů nebo koní.

Autor: Pavel Vondráček

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli.