Doba čtení: 7 min.

EXTRÉMNÍ CARRERA PANAMERICANA 2015

Účinkování na Carreře Panamerianě je jezdecky i
logisticky jedním z nejtěžších projektů v českém rallysportu. I letos to byla obrovská
bitva.

Pokud se do dalekého Mexika vydá soukromý tým ze Střední
Evropy, má na rozdíl od místních matadorů o hodně starostí s organizací navíc.
Ani úspěšným dopravením přecpaných kontejnerů s dvojicí závodních aut a
veškerou výbavou přes oceán to ale nekončí. Na Panamericaně se totiž závodí
neustále a týká se to všech členů týmu. I mechanici jezdí jako o závod mezi
servisními zónami a věřte, že při dodržování pravidel silničního provozu by
těsné časové intervaly přejezdů nebylo možné zvládnout.

Ještě rychleji se na přejezdech musí pohybovat závodní
posádky. Na přejezdy mají někdy stanoven rychlostní průměr okolo 90-100 km/h, a
to včetně průjezdu městy přes tisíce zpomalovacích prahů. A ty mají v Mexiku
minimálně dvojnásobnou výšku, než jsme zvyklí od nás. Přísná státní i federální
policie naštěstí bývá k prohřeškům závodníků obvykle shovívavá. A tak jsme
viděli, jak se šestisetkoňové studebakery, bojující o vítězství, přesouvají
dlouhou rovinkou po sjezdu z hor i dvěstěpadesátikilometrovou rychlostí – na
přejezdu prosím, ne na erzetě!

V obrovských proudech aut a kamionů se lze jen obtížně
udržet jeden druhého, navíc se mexická metropole nachází ve výšce okolo 2500
metrů nad mořem a cestou na jih je nutné překonávat další hory. Hlavní servisní
zázemí českého týmu obstarávala dvojice obřích náklaďáků Ford F-350 se
skříňovou nástavbou a přívěsem pro závodní vozy. I tyhle mastodonty čekal po
sedm soutěžních dnů zoufalý úprk od jedné servisní zóny ke druhé v rychlostech
100-130 km/h. V každém sedí dvojice ospalých mechaniků, kteří průměrně naspí
dvě až čtyři hodiny denně a ve druhé polovině soutěže bývají se silami na dně. K
tomu si připočtěte servisní dodávku, jídelní automobil a dvojici doprovodných vozů
Subaru. Ty poskytl místní importér, na kterého udělal dojem loňský úspěch
českého týmu.

A jaké to tedy letos bylo ze závodního hlediska?

První etapa: České Waterloo

V prvním dějství se od českého týmu štěstí odvrátilo. Ani
jedna z našich posádek po technických problémech etapu nedokončila. Naštěstí
předpisy Carrery Panamericany umožňují účastníkům se v další etapě do závodu
vrátit a s penalizací, při níž ještě lze bojovat o slušná umístění. Šestiválcové
BMW 3,0 CS Petra Kačírka nejprve málem vyřadil posilovač řízení, pak mexický
kamion v protisměru na uzavřené erzetě. Nakonec však paradoxně zradil nový výkonnější
motor, který nezvládl vysokou nadmořskou výšku a bylo ho třeba vyměnit za
loňský agregát. Vojta Štajf s Vláďou Zelinkou na Subaru GSR Coupé zvládli
úvod na výbornou, vyhrávali svou třídu a v absolutním pořadí nakukovali dokonce
do první desítky. Jenže pak už to jelo – unikající olej z diferenciálu, sražení
psa a následná nehoda, poškozené dobíjení a nakonec poloosa.

 

Druhá etapa: Pořád
problémy

Druhé dějství letošní Carrery zavedlo soutěžící do Mexico
City a davy fanoušků neodradil ani déšť. Nejdříve ale byla na programu šestice
horských erzet v okolí Oaxaky. Vojtova pouť druhou etapou začala klasicky
dobrými časy, ale technika si postavila hlavu i tentokrát. Odešla jedna zapalovací
cívka a auto začalo jet v odpoledních erzetách jen na tři válce. Aby posádka
nevypadla, musela během tří hodin překonat 260 kilometrů včetně horských
stoupání. Auto přitom jelo maximálně stovkou, do kopců šedesátkou. Povedlo se,
do konce limitu však zbývaly jen minuty. Petr Kačírek s Jaroslavem Jugasem měli
díky celonoční práci mechaniků nový motor,  i ten se ale ve výškách zadýchával a zhasínal.
Takže další nocovka.

 

Třetí etapa: Konečně
bedna!

Šestice erzet je v okolí Toluky tradičně namotána do
zdejších hor ve výšce okolo 2500 metrů nad mořem. Vojtu Štajfa už kilometr po
startu postihl defekt, přesto se úvodní erzetu rozhodl dojet bez výměny kola. Ta
je totiž na jeho Subaru poměrně komplikovaná a znamená i vyjmutí zadního okna. Risk
se vyplatil a ztráta nakonec byla poměrně malá. Další problémy už však
tentokrát nepřišly a posádka českého subárka nejen převzala medaili za
dokončenou etapu, ale při večerním vyhlášení se postavila i na etapové pódium
za třetí místo. Zato problémy elegantního BMW pokračovaly i tentokrát,
zastavilo už po první erzetě. Nakonec se je podařilo odstranit, nasbíraná
penalizace však již byla velmi vysoká.

 

Čtvrtá etapa: Vítězství!

Po etapách plných smůly a technických potíží konečně
„zacinkalo“. Obě naše posádky v pořádku dokončily etapu a Vojta Štajf
v ní dokonce vyhrál svoji třídu Historica A Plus. Etapu do Morelie si Češi
pamatují z loňska. Byla to jediná, kterou Vojta vloni nedokončil kvůli prasklé
poloose. Tentokrát Štajf dovedl své Subaru vítězně do cíle hned čtyř erzet a celou
dobu se zuřivě přetahoval o první místo s Alfou Romeo Američana Laubera.
Vítězství v etapě pro sebe získal až v poslední vložce, kde mu nadělil 9
sekund. Naděje vkládané do upraveného motoru u Petra Kačírka sice nebyly marné,
ale ke spokojenosti stále hodně chybělo. Auto jelo čím dál lépe a podvozek je
fantastický, kvůli startu ze zadních pozic však posádku výrazně brzdila ostatní
auta – jen na poslední zkoušce museli složitě předjet pět soupeřů.

 

Pátá etapa: Česká
jízda pokračuje

I pátá etapa Carrery Panamericany byla pro české fanoušky ve
znamení ostrého souboje Vojty Štajfa se silnou dvoulitrovou Alfou Romeo
Američana Martina Laubera. Na programu byly dvě legendární zkoušky, Mil Cumbres
a La Cascada. V obou to bylo těsné o pár vteřin, navzdory tomu, že se jely
většinou do kopce, kde má výkonnější Alfa výhodu. Handicap musí Subaru
vyrovnávat co nejplynulejší jízdou v zatáčkách. Díky optimálně
dimenzovaným brzdám navíc může brzdit ostře až skutečně v posledním momentě. Vojta
etapu nakonec nevyhrál, ovšem s rozdílem pouhých 3,3 sekundy – vítězství ve
třídě ho stála závada na poloose. Petr Kačírek zaznamenal dvě rozdílné poloviny
dne. V té první se vrátil na pozice, které stabilně obsazoval v minulém ročníku,
tedy na dostřel první trojky ve třídě. V té druhé však znovu čelil obnoveným
problémům s palivovým systémem.

 

Šestá etapa: Lauberovi
v patách

Kačírek si tentokrát jízdu užíval. Jízdní vlastnosti BMW ho tradičně
podržely a optimismus vládl i v prvním servisu. Ve druhé sekci se ovšem zasekl převodový
stupeň a muselo se jet pouze na vytočenou dvojku. Poslední dvě erzety by se tak
stihnout nedaly, a tak vůz do Zacatecas putoval zase na přívěsu. Vojta Štajf si
opět užil souboje s Američanem Martinem Lauberem. Hlavně v prvních dvou
erzetách se oba přetahovali o desetiny vteřin. Dvakrát Vojta dokonce dojel celkově
devátý v erzetě, a to je třeba vzít v úvahu, že rychlá etapa svědčila silným
vozům a před Vojtou vždy skončila minimálně šestice supervýkonných studebakerů.
Nakonec silnější dvoulitry poodjely, třetí místo ve třídě na nejméně výhodné
etapě je ale skvělé. Dvoudveřové kupé Subaru GSR sice drží a poloosy zůstávají
na svých místech, ke konci závodu však i ono vykazuje nemálo bolístek.

 

Sedmá etapa: Cíl!

Vojta Štajf skončil v klasifikaci poslední etapy znovu těsně
druhý za Martinem Lauberem s Alfou Romeo. V jedné z vítězných erzet dosáhl
dokonce osmého nejrychlejšího času za šesticí studebakerů. O cenné vteřiny ho
nakonec připravily až potíže s motorem v extrémně teplém počasí. Štajf
se Zelinkou tak obsadili 4. místo v kategorii Historica A Plus a celkově
skončili osmnáctí, Kačírek s Jugasem pak byli desátí ve třídě Historica B a
celkově se umístili na 58. příčce. Sedm etap a více než 3000 kilometrů tak obě
české posádky dokázaly i letos pokořit.

 

„Je pěkné, že jsme mohli letošní Carreru tak
dobře zakončit. Nebyli jsme daleko od vítězství, ale zároveň ani od úplné
zkázy. V jedné z erzet nám zhasl motor a začal vařit benzín, tedy podobné
problémy, které trápily Petra Kačírka. Naštěstí se podařilo brzy znovu
nastartovat a pokračovat v jízdě. Ztratili jsme tam snad 15 nebo 20 sekund,
které nám ve vítězství v etapě nakonec chyběly. I tak jsem ovšem rád, že po
překonání kritických technických problémů v úvodních dvou etapách jsme zbylých
pět vždycky dokončili na pódiu ve třídě. I když jsme letos nevyhráli a
konkurence byla těžší než vloni, žádnou ostudu jsme v Mexiku neudělali. Vědí to
i pořadatelé a po dvou letech už nás berou tak trochu jako členy vlastní rodiny,“
řekl Vojta Štajf v cíli.

Text vznikl na základě reportáží zveřejňovaných na webu výpravy www.panamericanarally.cz.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli.