Doba čtení: 8 min.

Opravdový parťák. Velký test Subaru XV

Druhá generace kompaktního SUV sice nevypadá o moc jinak než současná, je to ale zásadně jiné auto. S lepším podvozkem, technikou i výbavou. A svou opravdovostí a poctivostí zahanbí nejednoho nafintěného konkurenta.

Je zima. Lezavo, mokro, z nebe padá déšť se sněhem a z větví nad námi přímo za krk ten nashromážděný sníh. Země namrzá, takže kusy lesní cesty se mění v klouzačku, pod stromy ale zůstává rozmoklé bahno a písek. Brrr, v takové slotě se nikomu nechce z vyhřátého stanu. Ale nedá se nic dělat, testovací jízdy nové generace kompaktního crossoveru Subaru XV v okolí lotyšského hlavního města Rigy jsou naplánovány na pouhé dva dny, nemůžeme ztrácet čas. Teď na začátku prosince je už ve čtyři odpoledne tma, typicky namodralý odstín LED světel se odráží od bílého sněhu, takže vidíme krásně. Kdyby začalo sněžit pořádně, byla by to hotová pohádka.

Manuál mu nechybí

V autě je útulno, všechno padne hned do ruky. S potěšením kvituji řadicí páku automatu – v neznámém terénu o starost méně, nemusím uvažovat, která rychlost tenhle výjezd nejlíp zvládne. Nové XV už s manuálem ani nekoupíte, ale není třeba ho oplakávat. Nejenže je automat pohodlnější, ale hlavně přináší výhody „hlídacího“ systému EyeSight. Vlastní systém Subaru, který hlídá všechno vpředu, vzadu i kolem auta, potřebuje automat Lineartronic, aby mohl v případě nutnosti aktivně zasahovat do řízení, přeřadit, zpomalit či zastavit – a to by s manuálem nešlo. Holt daň za pokrok.

EyeSight za to ale stojí, umí sám brzdit či držet auto v pruhu, pomůže s vyhýbacím manévrem, zahrnuje adaptivní tempomat a na rozdíl od konkurentů využívá místo radarů stereoskopické kamery. XV dostalo také dostatečně rychlý infotainment, na němž jsme ocenili rychlé a funkční spárování s mobilem a jeho zrcadlení na dotykovém displeji, takže jsme mohli využívat chytrou navigaci Waze (vlastní navigaci má XV ovšem také).

V terénu jako doma

Ale dost teorie, vyjíždíme! Hned na úvod se na vyčnívajících kořenech letitých borovic ukazuje výhoda nadprůměrné světlé výšky – 22 centimetrů je stejná hodnota jako třeba u Toyoty Land Cruiser a XV strčí do kapsy všechna kompaktní SUV, mezi něž svou velikostí patří. Mám trochu strach z toho, že vyjíždíme na obyčejných silničních pneumatikách, ale jak se ukazuje, malá váha XV a nízké těžiště spolu se symetrickým pohonem 4×4 dělají divy. Nikde se nezasekáváme, po rozbité cestě se dá jet poměrně rychle – jen je třeba dávat pozor na velké díry, na nichž by se mohlo auto zhoupnout natolik, že by přišlo o nějaký ten plast z předního spojleru. Ale to patří k základním zásadám jízdy v neznámém terénu.

Za hodinku máme trasu bez problémů projetou – nezavadili jsme nikde, auto se vyhrabalo i do prudkých výjezdů, zvládlo rozmáčený písek i sjezd z blátivého krpálu, se kterým pomůže automatický systém pro sjíždění kopců Hill Descent Control. A tak přitvrzujeme. Přesunujeme se na terénní polygon se zvláštním názvem 333, kde zkoušíme extrémnější boční náklony i působivé stoupáky. Mít pořádné MT pneumatiky do bláta, nezastaví nás prakticky nic, na silničních zůstávám jen kousek pod pomyslným vrcholem terénních schopností. Spouštíme se z třicetistupňového svahu a stejně jako v lese, i tady se učíme důvěřovat automatice – stačí plynem nastavit optimální rychlost a vše ostatní zajistí systém X-Mode. Řidič vůbec neřeší, kolik procent výkonu posílá řídicí jednotka na přední či zadní nápravu, které kolo potřebuje zahrabat. Prostě jede. A jede parádně, až na nižší nájezdové úhly ve srovnání s pravými offroady. Do svahů si tak musíme najíždět víc zešikma, ale i tak nechápu, že tohle všechno zvládne kompaktní SUV.

Z bláta na asfalt jako nic

A to nás ještě čeká technická trať na závodním okruhu. Pořád máme stejná auta, která musí zvládnout stejně dobře terén jako asfalt. Stále za „ideálních“ podmínek – teplot kolem nuly a padajícího deště se sněhem – proháníme XV na částečně zasněžené, jinde mokré a někde namrzlé dráze; proplétáme se slalomem, ostrými vracečkami i táhlými oblouky. Výsledek? Bez přehánění, podvozek je naprosto famózní. I průjezdy s „utrženou“ zádí s omezenou stabilizací byly naprosto přesné, auto drží stopu až neuvěřitelně, skoro jako by popíralo fyzikální zákony. Na běžné silnici se do takových situací nedostanete, leda při krizovém manévru, ale vědomí, že to auto zvládne, není vůbec k zahození. Nepamatuji, že bych za poslední dva roky řídil nějaké kompaktní auto v takových podmínkách s takovou jistotou.

Svezli jsme se pro porovnání i se současným modelem a musím uznat, že pokrok je znát. Díky tužší karoserii (nová platforma využívá pevnější materiály i nové výztuhy) a jinak uchyceným stabilizátorům (přímo na karoserii, ne na nápravě) se auto o dost méně naklání a také řízení je výrazně přesnější. A to nejlepší nakonec: při tom všem je podvozek nesmírně komfortní, což je u Subaru také tradice. Kombinace nízko položeného těžiště a lehkého plochého motoru typu boxer s protiběžnými písty totiž dovolí použít měkké tlumiče, ne tak utažené jako u většiny současných SUV.

Druhého dne jsme pochopili, proč nás organizátoři vzali do Lotyšska. Jinde v Evropě bychom nemohli jet desítky kilometrů po uježděných a udrncaných písčitých roletách beze stopy asfaltu, zato se slušnou vrstvou ledovky, na niž padal sníh s deštěm. Ideální terén pro XV, které si opět poradilo výborně. Jeli jsme občas až na hraně vlastního strachu, tak o dvacet, třicet kilometrů rychleji než s normálním autem. Podvozek nás stále nutil pokoušet jeho limity, které jsou vážně hodně vysoko.

Poctivá atmosféra

Zatím ještě nebyla řeč o motorech. Od naprosté většiny své konkurence se Subaru XV liší jednou věcí: absencí turbodmychadla. Ano, dvoulitr o síle 115 kW i základní 1.6 o výkonu 84 kW jsou atmosférické. Někdo by mohl žehrat na nedostatek výkonu, navíc ve srovnání s Levorgem, který má stejný motor 1.6 přeplňovaný. Jenže XV není závoďák, ale SUV, a jednodušší motor s sebou nese také velkou spolehlivost. Pro normální jízdu má navíc síly dost, byť nad předjížděním raději chvilku zapřemýšlíte – ani sešlápnutí plynu k podlaze totiž nevyvolá kdovíjak bouřlivou reakci plochých pístů. Spotřebu jsme vzhledem k povětrnostním poměrům na tratích a snaze jet neustále na limitu moc neřešili, odečetli jsme průměrně osm litrů na 100 kilometrů.

Dvoulitr je logicky ještě mnohem živější. Předjíždění náklaďáků produkujících neprůhledné blátivé stěny je s ním hračkou, bezstupňová variátorová převodovka Lineatronic reaguje okamžitě a podřadí bez zaváhání. K dispozici jsou ostatně i pádla pod volantem. Jen u toho trochu zavyje, na rozdíl od dřívějška už však nehučí jako rozzuřený vysavač, byť hlasitější projev je jí pořád vlastní – ale to tak nějak k Subaru patří. Odhlučnění auta je však precizní, neruší ani hluk od kol, ani ten aerodynamický. Se silnějším motorem jsme jezdili s průměrně o litr větším apetitem, ale našich devět litrů bude jistě možné při klidné a plynulé jízdě srazit níže.

Drahé jen na pohled

Zbývá otázka, co za nové XV zaplatíte. Subaru je značka na první pohled drahá, ale když se podíváte pořádně, zjistíte, že konkurence se stejnou výbavou a technikou není o nic levnější. Úplně přesnou cenu sice ještě neznáme, ale můžeme si ji odvodit z cen současného modelu, oproti němuž mírně zdraží – v základní výbavě je totiž nově automat CVT, za který se dosud výrazně připlácelo, a také EyeSight. Leccos napoví i ceny nové imprezy, z níž XV vychází. Výsledná částka by měla být kolem 600 tisíc korun. Pro srovnání: Škodu Karoq s automatem a pohonem všech kol nekoupíte pod 670 tisíc, Hyundai Tucson pod 790 tisíc, Jeep Renegade stojí 703 tisíc a třeba za Mazdu CX-3 dáte 616 tisíc korun. Přesto Subaru nebude nikdy masovou značkou, většina kompaktních SUV se totiž prodává s manuálem a pohonem pouze předních kol – jde zkrátka čistě o styl.

U Subaru musíte vědět, co chcete. Ale také to dostanete. Vyspělý a ve své třídě jedinečný systém pohonu všech kol Symmetrical All Wheel Drive, bezstupňový automat vyšlechtěný léty ke spolehlivosti i jízdním výkonům, skoro offroadovou světlou výšku 22 cm, návykovou kombinaci pohodlí a jízdních vlastností a také nadprůměrnou míru bezpečnosti. To vše v kompaktním autě o délce ani ne 4,5 metru. Pokud chcete jen šidítko, musíte jinam. Subaru prodá na českém trhu třeba jen pár set kusů modelu XV, což je oproti konkurentům o řád méně, ale tohle prostě nejsou auta pro masy. A proto je máme rádi.

Jízda, která vám změní názor

Když jsem do Rigy odlétal, měl jsem podvědomou představu, že jedu na prezentaci dalšího malého, nepraktického a drahého SUV, jaké jsou dnes tolik v módě. Po intenzivním dvoudenním testování jsem si jist, že XV je jedním z nejsmysluplnějších vozů kategorie kompaktních SUV. Přesně taková auta totiž jejich existenci ospravedlňují: svezou vás bezpečně nejen na asfaltu, ale zvládnou i pravidelné jízdy v zimě na chalupu, v létě s dětmi na tábor a troufnu si tvrdit, že byste s XV bez problémů absolvovali i dovoleno – třeba expedici po zakarpatských poloninách…

Autor: Roman Švidrnoch, MF Dnes

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli.