Subaristé pod ledem: Úvod do otužování

Zachytili jste už také trend koupání v ledové vodě a přemýšlíte, jestli na tuto kru naskočit? V malém seriálu Zuzany Vrbské vám přinášíme zážitky i užitečné informace od subaristky, která se pravidelně dobíjí chladem i s celou rodinou.

Už od listopadu tvoří součást mé zimní výbavy sekyra a vždycky se nemůžu dočkat chvíle, kdy se dostane ke slovu. Když rtuť teploměru kolísá někde kolem nuly, jásají všichni otužilci. Jedeme se totiž koupat a v tu chvíli neznám nic více vzrušujícího. Zaparkuji Outbacka na břehu rybníka, kde na rozdíl od léta nebývá ani noha, takže slyším jen tlukot svého srdce a občasné zapraskání ledu. Rychle se svléknu a nedočkavě začnu vysekávat díru v ledu. Než je velká tak, aby se dalo ponořit, stojím už přes minutu ve vodě. Je to zvláštní, ale zatím nepociťuji chlad. Sekáním se totiž zahřívám.

Pak nastává to pravé osvěžení. Ponořím se po krk, zhluboka se nadechnu, vydechnu a začínám dýchat pomalu a kontrolovaně. Soustředím se na každý nádech nosem i následný výdech, zavírám oči a užívám si přítomného okamžiku. Zůstanu tak dlouho, dokud je mi to příjemné. Někdy 30 sekund, které stačí na to, aby se spustily všechny pozitivní účinky otužování, někdy minutu, jindy tři. Ve vodě se nesoutěží, a tak vnímám signály, které mi dává tělo. Řekne, kdy je čas vylézt, nebo kdy tam vůbec nejít. Když v průběhu zimy led roztaje, je to skvělá příležitost k plavání. Někdy udělám jen pár temp, jindy plavu do půlky rybníka. Vnímat signály svého těla je zkrátka při otužování nejdůležitější.

Jak a kdy začít

S otužováním můžete začít kdykoliv, kdekoliv a hlavně v každém věku, samozřejmě s ohledem na svůj zdravotní stav. Moje desetiletá dcera se mnou jezdí už tři roky. Do ničeho ji nenutíme a ponoří se, když sama chce. Když ale loni měla za úkol přinést do školy fotku se zimní tématikou, vyfotila se – k překvapení okolních bruslařů – jak v mínus deseti seká led a následně se celá noří do vody.

Při otužování jde o překonání svého pohodlí a hranic, vystoupení z komfortní zóny. Nejdřív stačí i pár sekund. Před koupáním v zimní přírodě je možné si zvykat na chladnou vodu pravidelným sprchováním, nebo chodit do vody už na podzim, kdy slunce ještě hřeje. Ale není to podmínkou a setkala jsem se s pár nadšenci, kteří do zamrzlého rybníka vlezli bez přípravy, každý po svém. A chodí s námi stále. Z bezpečnostních důvodů ale do vody nechoďte sami, protože nikdy nevíte, jak tělo zareaguje.

My v zimě jezdíme k rybníku dvakrát, někdy i třikrát v týdnu. Vždy podle toho, jak se cítíme. Přeci jen je chladná voda pro tělo stres, podobně jako třeba silový trénink, proto je potřeba dopřát mu i čas na regeneraci. O nedělích se do vody pravidelně noříme s partou podobně nastavených kamarádů. Stala se z toho již tradice, společenská událost, na kterou se všichni těšíme. Už dvakrát jsem v prosinci v rybníku oslavila i svoje narozeniny. Nechybělo pohoštění, svíčky, balónky ani zábava v maskách.

Benefity otužování

Otužování přispívá k fyzickému i psychickému zdraví, protože dodává energii, zlepšuje odolnost organismu vůči stresu a krevní oběh, podporuje imunitu, posiluje tělesnou kondici, vyplavuje hormony štěstí, předchází kardiovaskulárním chorobám a tělo se snadněji vypořádává s nemocemi. To vše je vědecky dokázané. Aby se tyto účinky nastartovaly, stačí 30 sekund v chladné vodě. Ponoření celého těla do čtyřstupňové vody po dobu dvou minut pak nastartuje metabolismus a efekt vydrží až týden. A k tomu všemu se člověk cítí příjemně a šťastně.

Otužování chladnou vodou je zároveň osobní výzva a velmi individuální záležitost. Pro každého může znamenat něco jiného, každý může mít jiný důvod. Všechny budou správně, pokud bude dodržena podmínka vnímání a respektování signálů svého těla. Kdo však chce pocítit všechny harmonické účinky, měl by se ještě naučit správně dýchat a přečíst si něco o meditaci. Už to stačí k tomu, aby člověk trochu změnil pohled na svět a na život. Mně se tím otevřela cesta k víře v sebe sama a hlubším prožitkům.

Důležitá je příprava i zahřátí

Ještě před cestou se doma vždy v klidu rozdýchám s pomocí Wim Hofovy techniky, kdy třikrát až čtyřikrát zopakuji následující cvičení: třicetkrát usilovný nádech a krátký výdech, po posledním výdechu zadržení dechu po co nejdelší dobu, poté jemný nádech a ještě 15 až 20 sekund zadržení dechu. Pokaždé, když zadržuji dech, představuji si, že vcházím v rybníku do teplé vody, nořím se po krk, klidně dýchám a je mě příjemně.

Wim Hof je nizozemský extrémní sportovec, přezdívaný též Ledový muž. Je držitelem 21 rekordů zapsaných v Guinnessově knize a zbořil řadu zažitých předpokladů o lidském těle. Jeho metoda je spojením vědomého otužování ledovou vodou, dechových technik a práce s myslí. Ne každému musí nutně sednout zrovna tento přístup, já osobně ho však mohu doporučit.

Jakmile mi při koupání začnou tuhnout ruce, které mám vždy ponořené, jdu ven. Aniž bych to mohla jakkoliv ovlivnit, začnu se při tom vždycky smát. Než se utřu, ještě na sebe nechám chvilku působit chlad vzduchu. Pak se snažím zahřát. Nikoliv oblečením, to vůbec nepomůže, je potřeba zahřátí zevnitř. Doporučuje se nejprve rozproudit krev fyzickou aktivitou vysoké intenzity, například rychlejším během, dřepy či kliky. Poté se utírám a oblékám, jak to zkřehlé prsty dovolí. Je praktické mít připravené volnější oblečení, které se snáze obléká. Protože Outbackem se dostaneme až přímo k rybníku, jezdím jen v crocsech – soukání do ponožek jsem dávno vzdala.

Jestli se i ve vás zažehl plamínek touhy po ledovém dobrodružství, brzy se ho pokusíme rozfoukat dalším dílem seriálu.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli.

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email