Pro automobilku Subaru je už od jejího založení zásadní funkčnost a účelovost. Právě v duchu tohoto přístupu vznikly v prefektuře Mijagi i první vozy s pohonem všech kol. Oslavovaná premiéra prvního sériového Subaru s pohonem 4×4, od níž letos uběhlo 50 let, byla ve skutečnosti až vyvrcholením delšího příběhu.
I když z dnešního pohledu se zdá jako samozřejmé, že osobní auta mají nebo mohou mít pohon všech kol, před půl stoletím to bylo nemyslitelné a technicky těžko představitelné. Pohon 4×4 tehdy měly takřka výhradně terénní vozy a šlo o těžké robustní systémy, často s redukovanými převody. Spolu s velkými motory bylo velice těžké instalovat je do rodinných aut. Subaru se toto spojení jako první značce podařilo realizovat ve velkosériové podobě v roce 1972, kdy představilo model Leone 1400 4WD Van. Už předtím sice automobilovým světem proběhlo několik pokusů, z nichž nejdál se zřejmě dostal Jensen FF, nicméně v tomto případě stále šlo jen o přibližně tři stovky ručně vyráběných luxusních kupé.
Z předokolky čtyřkolkou
Příběh vzniku prvního Subaru s pohonem všech kol přitom nezačal v hlavách stratégů automobilky, ale vyšel z reálných potřeb japonské společnosti Tohoku Electric, jež je dnes čtvrtým největším dodavatelem elektřiny v Japonsku. Pro údržbu rozvodné elektrické sítě v prefektuře Mijagi na ostrově Honšú potřebovala náhradu za stárnoucí Land Cruisery, dosluhující spartánské off-roady se špatným topením a malým vnitřním prostorem. Pro Mijagi jsou v zimě typické mimořádně velké přívaly sněhu, často přesahující i to co známe z evropských Alp.
Koncem 60. let proto jeden z manažerů energetického gigantu přišel k místnímu prodejci Subaru a požádal ho, zda by bylo možné vybavit tehdy nové Subaru 1000 pohonem všech kol. Důvod, proč bylo oslovené právě Subaru, byl prostý – typ 1000 představený v roce 1966 měl koncepci s plochým motorem a pohonem předních kol, zatímco konkurence většinou stále používala klasickou koncepci a řadové motory. Přidání spojovacího hřídele pro pohon zadních kol u Subaru bylo snazší než složité posílání hnací síly k předním kolům u řešení ostatních značek.
Oslovené zastoupení Subaru k úkolu přistoupilo maximálně jednoduše: na konec převodovky přidalo spojovací hřídel a zadní diferenciál z Datsunu Bluebird 510 (Nissan, majitel Datsunu, tehdy vlastnil více než 20 % Subaru), to vše se zvýšením světlé výšky o 20 mm. Celkem vzniklo osm těchto vozů, z nichž si společnost Tohoku Electric podle dostupných pramenů koupila pět. V roce 2008 Subaru jeden nalezený kus našlo a zrestaurovalo, bohužel jej ale potkal nešťastný osud, protože v roce 2011 byl nenávratně zničen při zemětřesení a následné vlně tsunami, která postihla provincii Tóhoku v prefektuře Mijagi.
Od počátku symetricky
Pobočka Mijagi si úspěch s vozy vybavenými pohonem všech kol nenechala pro sebe a koncept představila vedení společnosti, jež doslova nadchl. Takřka okamžitě bylo rozhodnuto vlastními silami postavit první tovární vůz s pohonem všech kol. To se psal rok 1971, ale jelikož zbrusu nový model Leone byl coby horká novinka k dispozici pouze jako kupé a další varianty včetně kombi se plánovaly až na následující rok, rozhodlo se Subaru pohon všech kol instalovat ještě do stávajícího kombi 1300G a vystavit jej na autosalonu v Tokiu v roce 1971. Prototyp dostal jednoduché pojmenování 1300G 4WD Wagon.
První sériové Subaru a potažmo i první rodinný vůz s pohonem všech kol pak mělo premiéru v roce 1972 pod názvem Leone 1400 4WD Wagon. Pod jeho kapotou uložený plochý čtyřválec s objemem 1,4 litru měl výkon 53 kW (72 k) a k trvale hnaným předním kolům šlo připojit i pohon kol zadní nápravy. Celý systém byl již tehdy v podélné ose vozu symetrický se stejně dlouhými poloosami na každé z náprav. Spojovací hřídel k předním kolům byl umístěn pod převodovkou, což umožnila unikátní koncepce s plochým motorem.
I když toto základní uspořádání zůstává ve vozech Subaru do současnosti pod označením Symmetrical AWD, v průběhu doby se měnily nejen motory a převodovky, ale také způsoby rozdělování hnací síly mezi nápravy. Subaru použité řešení navrhovalo vždy na míru jednotlivým modelům a snažilo se o maximální flexibilitu celého systému. Proto jako jedna z prvních značek začalo u modelů se samočinnými převodovkami používat aktivní systémy připojování zadních kol.
Dodnes Subaru vyrobilo téměř 21 milionů vozů s pohonem 4×4, přičemž 98 % všech celosvětově prodávaných vozů má v současnosti poháněné obě poháněné nápravy. S touto koncepcí proto Subaru počítá i do budoucna, jak u elektrifikovaných hybridních modelů, tak u plně elektrického typu Solterra (u nějž každou nápravu pohání jeden elektromotor) a jeho následovníků.
Autor: Petr Hanke, Automobil
