Doba čtení: 7 min.

Subaristé pod vodopády: Otužování v létě

V předchozích dvou dílech otužovacího seriálu vás subaristka Zuzana Vrbská postupně lákala do světa chladu. Ledové koupání v zimní přírodě a jarní otužování jsou možná pro některé teplomilné začátečníky příliš velká výzva, v letních vedrech ale po ochlazení touží skoro každý. Tak proč to rovnou nevyužít.

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným,“ zamyšleně filosofuje Antonín ve Vančurově Rozmarném létě. Tento výrok ovšem od nás otužilců často neuslyšíte, protože rozmary počasí nás nemohou zaskočit. Je v tom jistá forma svobody – bez ohledu na počasí hupnout do vody, zaplavat si a užít si každé roční období jak se patří a hlavně po svém. Proto ani v létě nepolevujeme s chladovým tréninkem a využíváme všech možností, jak se schladit. Ať už v nesnesitelném vedru, nebo když přijde studená fronta a pláže se vylidní.

Sprcha jako příjemný, ale podceňovaný začátek

Nejjednodušší způsob je sprchování studenou vodou, což je šťastný způsob pro první otužilecké krůčky. Navíc se ani nemusí čekat až na léto, pod studenou sprchu se dá skočit kdykoliv. V horkém létě ji i mnozí neotužilci vyhledávají dobrovolně, i když je to trochu paradox, protože zrovna tehdy překonávají vůbec největší teplotní rozdíly. Ve stínu 35 °C, kdežto ledová voda jich má třeba jen 12… Takový rozdíl je pro organismus obrovská zátěž, proto i při sprchování studenou vodou je nutné se řídit určitými zásadami. Jako u všech forem chladové terapie záleží na zdravotním stavu, kondici i mentálním rozpoložení.

I se studenou sprchou se můžeme důvěrně kamarádit. Důležité je, abychom se na ni naladili a měli z ní potěšení. Sice se nejedná o celotělový ponor, ale blahodárné procesy pro náš organismus nastartuje také. Zpočátku stačí i půl minuty alespoň třikrát týdně. Poté můžeme postupně prodlužovat čas a zvyšovat četnost, vše podle pocitu. Pokud je i to pro začátek velké sousto, doporučuji začít třeba jen oplachováním obličeje, namáčením předloktí nebo nohou po kolena. I to už organismus vnímá jako otužování. Jakmile to člověku začne být příjemné, může už rovnýma nohama skočit do sprchování celého těla.

Ledová sprcha krok za krokem

Začít se dá postupně, nejprve sprchujeme nohy ke kolenům, každou zvlášť, několikrát nahoru a dolů ze všech stran. Pak postoupíme až na stehna, zepředu i zezadu, dále krouživými pohyby na břicho a hýždě, opět několikrát. Poté přejdeme na jednu ruku, pomalu opakovaně přejíždíme sprchou od zápěstí až k rameni, stejně tak i na druhé. Následují záda a hrudník, od krku krouživě sem a tam, a nakonec obličej a týl, případně i celá hlava. Tento proces netrvá dlouho, stačí jedna až dvě minuty.  S výmluvami na nedostatek času tedy člověk neuspěje.

Pokročilejší či drsnější otužilci ať si klidně pustí ledovou vodu rovnou na hlavu, každý si může vybrat způsob, který mu vyhovuje. V každém případě je sprchování obzvlášť přívětivá forma otužování, která nás nestresuje, a přitom podpoří imunitní systém i zdravotní a duševní kondici. Pracujeme tak na své vnitřní síle a odolnosti a výsledkem je mimo jiné kvalitnější spánek nebo vědomější prožívání života. A vůbec nic to nestojí, tak co víc chtít? Stačí se mít rád a myslet zevnitř svého těla.

Sprchovací rituál

Já sama jsem ze sprchování studenou vodou jsem udělala svůj ranní rituál. Začínám tak každý den, kromě těch, kdy se v zimě jdeme ponořit do rybníka. Než na sebe ráno pustím studenou sprchu, zavřu oči a zastavím se v mysli tak, že se soustředím na dech. Několikrát zopakuji pomalý jemný nádech nosem do bříška a o něco delší neslyšný výdech. Zároveň se připravuji na příval „ledovky“ tím, že si představuji, jak mě její proud lehce bubnuje do nohou, jak je to příjemné, a že mě to baví. Samozřejmě při tom nezapomínám na úsměv, ten je totiž také důležitý.

Sprchuji se pomalu a postupně a neustále sleduji, jak se cítím a zda je mi to příjemné. Nakonec většinou smočím i celou hlavu, když se mi však voda zdá příliš studená nebo nemám ty správné pocity, tuto část jednoduše vynechám. Často si ledovku dopřávám i v průběhu dne a její délku krátím nebo prodlužuji v závislosti na tom, co již mám za sebou a co mě ještě čeká. Teplou vodu si již téměř nepouštím a kohoutek je standardně na doraz vpravo. Výjimkou je sprchování po silovém tréninku, těsně před spaním a při mytí vlasů, kdy si nastavím mírně teplou vodu.

Neomezené koupání v horských řekách

Pro otužilce není v létě příliš studená žádná horská řeka, byť má třeba jen 6 °C. „U nás se nezahálí,“ hlásá také Antonín v Rozmarném létě a my souhlasně přikyvujeme. Otužování přináší ovoce celoročně, a tak toho využíváme na maximum. Nejsme totiž ničím omezeni – je nám jedno, jaká je teplota vzduchu a vody, a jako subaristé neřešíme ani to, jak náročná cesta k našemu cíli vede.

V létě jsem si vyzkoušela Žabí plesa ve Vysokých Tatrách ve výšce 2000 metrů nad mořem. Takovou romantiku jen tak nezažijete a pohled na okolní štíty z hladiny jezera je nepopsatelný. Nebo rakouská Salsa s úžasnou barvou. Při srpnových 32 °C je to fantastický zážitek i výzva, obzvlášť, když se necháte nechtěně odnést proudem jako my. Stejně nezapomenutelné dojmy v nás nechala říčka v řecké soutěsce Acheron, která má podle tvrzení místních jen 4 °C. Díky našemu celoročnímu otužileckému tréninku jsme se tam podívali na místa, na která bychom si jinak netroufli. Při hodinové procházce kaňonem hloubka ledové vody kolísala od kolen až po ramena, místy jsme nedosáhli na dno a museli jsme plavat. Společně jsme mohli nasávat nádheru drsných skal tyčících se nad námi až do oblak, křišťálově průzračnou vodu a vzrušující atmosféru.

Zkrátka, horské říčky jsou opravdu šíleně ledové, otužování ale nabízí nádherné možnosti koupání kdykoliv a kdekoliv. Ať už se svým Subaru vyrazíte na dovolenou k moři či budete projíždět vysoká pohoří, určitě narazíte na řeku, ve které si zadovádíte a užijete chladu. Jako vždy jen nezapomeňte na pravidlo vnímání signálů těla, protože obrovské teplotní rozdíly jsou pro organismus velký šok. Doporučuji proto pozvolné a vědomé ponořování.

Z vodopádů prýští svoboda

Podobné možnosti nabízejí i vodopády. Nechat si masírovat záda obrovskou masou nespoutané vody, nebo se pod nimi jen tak procházet a cítit odskakující kapky na kůži, je také božský zážitek. Z proudu divoké vody a drsné skály, po níž se nezkrotně valí, cítím takový příval energie, že se mě až tají dech. To je svoboda!

Za vodopády můžete vyrazit do Rakouska, na Slovensko nebo třeba do Norska a díky pravidelnému otužování si je můžete opravdu užít. Ne si pouze dokázat, že si do vody na chvilku stoupnete, a přitom lapáte po dechu a myslíte jen na to, abyste už byli pryč. Když člověk chce, zajímá se a věnuje něčemu svůj čas, dokáže i takové věci, které se mu zpočátku zdály nemožné. S otužováním je to také tak, sama jsem se o tom přesvědčila. Léto je právě v plném proudu, což je ideální doba pro začátečníky. Třeba jednou bude platit: co subarista, to otužilec.

Předchozí díly seriálu:

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli.

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email