Už třetí měsíc mi dělá radost druhá generace Subaru BRZ. Tou první jsem jezdil nejdřív čtyři roky, a pak další tři roky ve faceliftované verzi Spec.S. Znám „brzečka“ jako svoje boty. Přesto mě v lecčems překvapilo bezprostřední srovnání, když jsme s kamarádem vyrazili provětrat obě současně a několikrát přesedali z jednoho auta do druhého.
Nejvíc ze všeho mě zaskočilo, jak moc jsem v novém autě řidičsky zlenivěl, aniž bych si to uvědomil. Vyšší točivý moment objemnějšího motoru a síla ve středních otáčkách znamenají, že už rychlost není potřeba dolovat na krev. Současně je znatelně stabilnější a klidnější, což také přispívá k tomu, že se za volantem necháte trochu ukolébat. Vyladěný podvozek pevněji spojený s výrazně tužší karoserií funguje na českých cestách perfektně. Kombinace komfortu a přesnosti na nerovnostech připomíná větší Subaru, jen je vše posunuto mnohem dál do sportovnosti.
Citelnější náklony původního BRZ ještě zdůrazňují nové sedačky. Nejenže poskytují lepší oporu pro záda a ramena, ale jsou posazeny o něco níž a zlepšují pozici za volantem. Rozdíl je sice reálně v milimetrech, pocitově je však mnohem větší – ve starém autě jsem si najednou připadal vystrčeně, jako bych měl pod zadkem polštář. Také mě trochu znejistěl houpavější projev v nájezdech do zatáček a horší čitelnost limitů přilnavosti (obě auta obouvala Micheliny Pilot Sport 4, ovšem v různých rozměrech).
Nutkání k větší opatrnosti ovšem bylo jen jedním z důvodů, proč jsem za kamarádem v mém novém autě začal chvílemi ztrácet. Tím hlavním bylo prostě to, že jsem nebyl dost důsledný v podřazování a dotáčení motoru. Docela mi trvalo, než jsem se přepnul do bojového režimu. Vážně jsem zlenivěl! V BRZ první generace se člověk musí probudit a makat. Řazení nejde tak hladce, je třeba být trpělivý a každá chyba znamená ztrátu. Odměnou je akčnější, bezprostřednější atmosféra podpořená ryčným zvukem motoru, který je krásně mechanický. Popravdě se mi líbí víc než u nástupce.
Méně stresu se pojí i se snahou o jízdu dveřmi napřed. V nové generaci je nástup přetáčivosti plynulý, lépe se kontroluje plynem a samosvorný diferenciál pracuje o něco jemněji – i když to je asi hlavně zásluha celkově lepšího spojení s asfaltem. Zatímco dřív byla hlavně na horším obutí a povrchu hranice mezi žádným smykem a plným kontra nebezpečně úzká, teď je na všechno víc času. Obzvlášť na mokru auto ochotněji odpustí pomalejší ruce. Na druhou stranu je to rychlejší stroj s velkým množstvím gripu, takže se zpřístupňují i různé rizikovější disciplíny pro pokročilé řidiče.
Interiér působí ve srovnání se standardní verzí první generace o něco promyšlenějším dojmem, jako by dostal více péče designéra, byť některá tlačítka jsou stále laciná. Proti mé předchozí Spec.S mi ale připadá trochu nudný a tentokrát už se bohužel žádné speciální edice nedočkáme. Docela mě překvapil i znatelně užší nakládací otvor kufru. Do starého auta šel nacpat velký sud piva nebo deset pytlů cementu, tady už by to byl problém. U auta z roku 2023 nepotěší ani absence USB-C – sotva jsem konečně přezbrojil, už abych zase hledal redukce na USB-A. Místa na zadních sedadlech rovněž nepřibylo, protože přední část interiéru je protaženější. Dobře pro řidiče, smůla pro všechny ostatní.
Protože BRZ už léta používám v podstatě jako daily, jsem za civilizovanější projev druhé generace rozhodně rád. Snadněji dosažitelná a udržitelná rychlost, dosud nevídaná jistota při hodně ostré jízdě, snadnější ovládání a více pohody v interiéru jsou věci, které člověk při častém cestování ocení. Působí dospěle a jízdním projevem už se přibližuje opravdu rychlým autům. Kdybych ale hledal vyloženě víkendovku, u které se počítá hlavně síla zážitku z každé projížďky, klidně bych zvažoval první generaci. Není to objektivně lepší auto, řízení je však intenzivnější a víc se při něm zapotíte.
Autor: Vojta Bednář
