Doba čtení: 6 min.

Harfisté jsou dobří řidiči, říká Martina Fryčová

Co největšího jste převezli ve svém Subaru? Martina Fryčová ve svém Outbacku pravidelně objíždí republiku s jedním z největších hudebních nástrojů, které člověk vymyslel. A věřte nebo ne, kromě klasiky na harfu hraje i rock. Přečtěte si o pozoruhodných vlastnostech tohoto nástroje i o tom, jak se s ním cestuje.

Podařilo se vám spojit něco nevídaného – hrajete na harfu v rockové kapele. Dá se vůbec na harfu udržet rockové tempo?
Rockovou muziku jsem vždy měla pod kůží. Jako energická, svobodomyslná bytost s nadšením pro hudbu jsem s vlastní rockovou kapelou vystupovala už jako dospívající holka a i později jsem měla chuť dělat muziku po svém. Věci do sebe správně zapadly, když jsem potkala své dva skvělé kamarády – výborné rockové kytaristy – a zkusili jsme vytvořit vlastní hudební styl, který nazýváme harp rockem. Jsme šťastní, že lidem se tahle muzika líbí. Pravdou je, že rozehrát 47 strun velké pedálové harfy s plným nasazením dvě a více hodin vedle nadupaných kytar je značný fyzický výkon. Odměnou je však radost posluchačů po vydařeném vystoupení a příjemná euforie.

Čím si vás tento nástroj získal?
Harfa je jedinečný, noblesní a zajímavý hudební nástroj s překrásným zvukem, na kterém překvapivě dobře zní hudba napříč různými žánry. Po každém vystoupení stojí právě u harfy řada posluchačů, kteří jsou nástrojem a jeho zvukem okouzleni a zajímá je i po technické stránce. Pro většinu je překvapení, že harfistka nejen zapojuje obě ruce, ale navíc ovládá oběma nohama i sedm pedálů, z nichž každý má tři polohy. Lidé se podivují nad tím, že harfa se na rozdíl od klavíru musí častěji ladit – harfistka půl života proladí a půl hraje falešně…

V jednom rozhovoru jste řekla, že harfisté jsou dobří řidiči, protože vozí choulostivý nástroj a díky hře mají dobře zkoordinované pohyby. Baví vás řízení?
Řízení mne baví moc a užívám si ho celkem hojně – týdně najedu 500 až 1000 kilometrů. Člověk při hře na harfu zapojí všechny končetiny a samozřejmě i mozek a emoce. K řízení se snažím přistupovat se stejnou s koncentrací a pozorností, a také s nadšením a chutí.

Cestování s harfou musí být poměrně náročné, má to nějaká specifika?
Nejdůležitější věcí je pro hudebníka to, aby včas dorazil na vystoupení. A to bývá stres, neboť se nelze nikdy spolehnout, že cesta bude ideální. Je třeba si opravdu dobře rozvrhnout čas a mít spolehlivé auto, které vás doveze na jakékoliv místo. A samozřejmě prostorné. V autě si vozím velkou matraci, na kterou si harfu uloženou ve speciálním obalu ukládám.

Momentálně jezdíte v Outbacku. Jak jste k němu přišla?
Se Subaru už jezdím desátý rok. Skvělý vkus ve výběru značky měl můj manžel David, který Subaru dlouho obdivoval a jeho výjimečnosti jsem následně propadla i já. Outback zcela splňuje naše nároky – skvělé jízdní vlastnosti na silnici i v terénu, včetně náročných zimních podmínek na Vysočině. Komfortně a bezpečně odveze velkou rodinu i se psem a v pohodě v něm převážím harfu. A když přijedu na vystoupení, tak se mi velmi často stává, že vesměs muži mi tuto volbu hned chválí.

Je to vaše první Subaru, nebo už jste jich měla víc?
Nyní už pátým rokem jezdím benzínovým Outbackem 2.5 s automatem, před tím jsem pět let spokojeně jezdila dvoulitrovým dieslem s manuálem. A nehodlám značku měnit.

Máte k autům osobní vztah?
Je to můj skvělý a nepostradatelný parťák, kterému po každé splněné misi v garáži nahlas poděkuji. Bez kvalitního auta bych nemohla vykonávat svou profesi – velkou pedálovou harfu opravdu jen tak přes rameno nehodíte. A na vystoupení zdaleka nejezdím jen po pěkných silnicích. Možná byste se divili, kde všude už jsem hrála – často musím přes lesní cesty, vyjet pořádné krpály k hradům, navštěvuji zámecké a jiné zahrady, kamenné kruhy druidů… zkrátka spoustu nevšedních míst. Oceňuji a využívám pohon všech kol i režim X-Mode. A vážím si zájmu, který Subaru věnuje bezpečnostním prvkům, jak těm klasickým, tak novějším jako je EyeSight.

Zdravíte se na silnicích s ostatními subaristy? Komunita kolem této značky je velice aktivní.
Jsem velmi hrdý subarista, který ostatní nadšeně zdraví a vyčítá si, když si kolegy subaristy všimne pozdě a pozdravit ho nestihne. Spřízněnost této komunity je velká.

Zažila jste už se svým autem na silnicích něco mimořádného?
Zážitků mám hodně, nejvýraznější je asi stále vzpomínka na slavnou prosincovou kalamitu na D1, kdy došlo k totálnímu kolapsu dopravy. Jela jsem ten večer z každoročního charitativního vystoupení v Pardubicích a cesta byla opravdu neuvěřitelná. Led, sníh a vánice – a ještě k tomu v noci. Blahořečila jsem Outbacku – čtyřkolka se osvědčila úžasně, na sjezdu u Humpolce se mi podařilo předjet kolonu stojících kamionů a dostat se pak v pořádku domů. Nemusela jsem tak strávit celou noc s podivnou podívanou na dlouhatánské řady stojících svítících aut. Velmi zvláštní zážitek, který z hlavy jen tak nedostanu.

Co vás na českých silnicích a u českých řidičů naopak rozčiluje?
Jsem kliďas, a tak mě za volantem neuvidíte divoce gestikulovat nebo nadávat (až na výjimky). Nejčastěji mě na silnicích zarazí a překvapí arogance. Neřekla bych ale, že je to specifikum českých řidičů – chování v životě i na silnici vždy záleží na konkrétních lidech.

Jak si užíváte zimu? Spousta subaristů se jí každý rok nemůže dočkat.
Pocházím ze Studené na jihu Čech, kde nyní opět žiji, a ta své jméno nezískala pro nic za nic. Takže o sníh, led a pořádné kopce tu není nouze. Občas si jezdíme zablbnout, ale harfu v tom případě nechávám v teple domova. V zimě mám ovšem tak nabitý program, že adrenalin na silnici prožívám vlastně denně.

Jak dobře se u nás dá hraním na harfu uživit? Když jsme se na rozhovoru před Vánocemi domlouvali, zněla jste velmi vytíženě.
V adventním období volných chvilek opravdu moc nenajdu. Vystupuji i o Štědrém dnu a na Silvestra. Ale to není žádný povzdech, muzika mě strašně baví a naplňuje, a jak už víte, moc ráda řídím. Navíc mám zázemí v bezvadné tolerantní rodině. Práce je pro mě tedy jak koníčkem, tak obživou. Nyní jsme s Harp Rock Triem Můra vydali nové CD Volume 01, připravujeme koncertní program Hard Rock Tribute, čeká mne spolupráce s baletkou, se kterou jsme už absolvovaly krásné společné vystoupení na zámku v Hluboké nad Vltavou, samostatné koncerty, doprovody společenských akcí i meditativních a jógových večerů… Na rok 2020 se tedy rozhodně těším.

 

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli.

Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on email