Model 360 se 3. března 1958 stal prvním masově vyráběným vozem japonské značky a také prvním, který světu přinesl jméno Subaru.
Na papíře vás jeho parametry nejspíš neohromí. Výkon 16 až 25 koní, akcelerace na maximální rychlost kolem 100 km/h za bezmála 40 sekund, délka necelé tři metry, pouze 1,3 metru na šířku a jen o pár centimetrů více na výšku. Ve skutečnosti však Subaru 360 znamenalo pro Japonsko totéž, co Fiat 500 pro Itálii nebo Volkswagen Brouk pro Německo – praktickou a široce dostupnou náhradu za bycikl. A pro všechny subaristy také začátek velkého příběhu. Není náhodou, že Japonská společnost technických inženýrů prohlásila Subaru 360 v minulém roce za součást kulturního dědictví. A pokud víte, jak vážně se v Japonsku berou technologie, je vám jistě jasné, že nejde o žádnou malou věc.
Vůz, který bude vládnout
Kenji Kita, první prezident mateřského koncernu Fuji Heavy Industries, měl velmi perfekcionistický názor na otázku automobilismu, který ve firmě přetrval dodnes. „Pokud se chystáte postavit auto, postavte a rozviňte ho ve všech ohledech,“ říkal nekompromisně. Pan Kita byl do produkce aut velmi zapálený a jeho vášeň se projevila už při návrhu prototypu prvního osobního automobilu z roku 1954 s označením P-1. Jenže co je to za název, P-1? „Japonské vozy by měly mít japonská jména,“ konstatoval Kita. A tak první produkční model muset přijít s něčím lepším.
Nakonec pan Kita dal svým autům krásné japonské jméno, které prý již nějaký čas nosil v srdci. Subaru, podle hvězdokupy v souhvězdí Býka, která se u nás nazývá Plejády. V Japonsku její označení zároveň znamená „vládnout“ nebo také „shromáždit“. Někdy můžete slyšet i pojmenování Mutsuraboshi, neboli Šest hvězd. S určitostí se jedná o jedno z nejoblíbenějších uskupení hvězd, Japonci milované už v dávných dobách. Z prototypu P-1 se tedy stalo Subaru 1500, kterého vznikly pouze dvě desítky kusů, a v březnu 1958 pak první plnohodnotný model, Subaru 360.
Malý, ale zajímavý
Vůz ve výrobním programu vydržel téměř třináct let a do roku 1971 se ho prodalo na 400 tisíc kusů, především v domovském Japonsku. Proběhly sice i pokusy o vývoz do Spojených států nebo Austrálie, protože však šlo o typický Kei car, tedy maličký automobil plně přizpůsobený japonským předpisům pro tuto kategorii, o úspěch se nejednalo. Ten přišel až v dalších desetiletích s rozvojem pozdějších modelů a především s příchodem pohonu všech kol Subaru.
Subaru 360 poháněl vzduchem chlazený a vzadu uložený dvoutaktní dvouválec, jehož síla putovala na zadní kola. Právě od jeho objemu 356 cmᶾ je odvozen název modelu. Zpočátku motor o výkonu 16 koní doplňovala třístupňová manuální převodovka, později výkon vyrostl na 25 koní a přibyl jeden převodový stupeň navíc. K dispozici ale byla i verze bez spojkového pedálu, jehož funkci nahrazoval elektromagnet. Specifikem byla lehká laminátová střecha, která přispívala k celkově nízké váze přesahující jen 400 kilogramů, nebo tazvané „suicide doors“, tedy dveře se závěsy vzadu.
Duše bojovníka
Při pohledu na vůz to možná zní úsměvně, vznikly ale dokonce i jeho sportovní verze. Ta první se označovala Young S a nabízela upravený motor i převodovku, lepší sedadla a také černobílou střechu s prolisem, který byl údajně určen pro uchycení surfového prkna. Vrcholem pak byla verze Young SS s dvojicí karburátorů a výkonem celých 36 koní, tedy 100 koní na litr objemu. Vedle základní karosářské verze Subaru 360 se vyráběl také kabriolet, prodloužený kombík nebo maličký valník a na stejných základech pak vyrostla i o něco větší dodávka Subaru Sambar.
Model 360 sice ještě nezosobňoval všechny hodnoty Subaru tak, jak je známe dnes, coby první masově vyráběné Subaru si však naší úctu rozhodně zaslouží. I proto jsme s sebou letos na autosalon v Ženevě vzali jeho malý model, který jsme před odjezdem několik desítek hodin poctivě barvili a slepovali. Už ani nevíme, kde jsme ho našli, ale na ženevském stánku Subaru vzbudil náležitý poprask nejen mezi Evropany ale i Japonci. Sluší mu to!
